Proč jsem se rozhodla pro Gravel bike

Už jste slyšeli o kategorii kol gravel bike, ale nechápete k čemu je takové kolo dobré a proč je kolem toho takový humbuk? Nebo jezdíte na kole hlavně volnočasově a také aby jste spálili nějaké ty kalorie z nedělního oběda? Tak tento malý příběh by vás mohl inspirovat…

Na rozdíl od svých kolegů a partnera jsem cyklistiku vždy brala jako možnost jak trávit volný čas a u toho spálit nějakou tu kalorii navíc. Jejich závodní ambice jsem nikdy nepochopila a počet najetých kilometrů za rok nebo počet KOMů na Stravě jsem považovala za ukazatel míry bláznovství.

Od začátku jsem byla tlačena do horského kola, které je považováno za nejuniverzálnější, protože na asfaltu s ním můžete v pohodě jezdit a nejste limitováni ani náročnějším terénem… teda aspoň podle příruček výrobce a rad zkušených cyklistů z okolí. To, že největším limitem kola budu já jako jeho jezdec, už mi nikdo neřekl.

I když jsem se od základního modelu za 15 000 Kč posunula až k karbonovému hardtailu s našlapanou výbavou, který by udělal radost nejednomu závodníkovi či závodnici. I přesto jsem největším problémem kola zůstala já. I když jsem se dokázala posunout z cyklostezky na štěrkové cesty a z štěrkových cest přes traily až do náročnějšího lesního terénu, tak asi žádný cyklovýlet se neobešel bez pěší vložky v cyklotretrách, která opravdu nepatří mezi mé oblíbené aktivity. Důvod byl jednoduchý – příliš silný pud sebezáchovy.

Strach z úzkých lesních cestiček, které se vinou podél srázu nebo prudkých kamenitých sjezdů ve mě zůstal silně zakořeněný a ani skvělé kolo, které je připraveno i na náročnější výzvy mi nepomohlo tento strach odbourat. Nepříjemné pocity a pocení dlaní přijde i když se dívám na pouhá videa z akčních kamer od adrenalinových nadšenců, která ukazují pro někoho krásný trail v alpách – pro mě jízdu smrti pro sebevrahy.  

Časem se k horskému kolu přidalo i kolo silniční, které naopak ve mě vyvolalo vlnu nadšení – cyklistika bez terénních úseků plných strachu, lehké kolo, které snadno pluje po asfaltu a díky kterému jsem se dostala dál než jsem si kdy dokázala na horském kole představit. Jenže čistokrevné silniční kolo má dost omezení – po štěrkové cestě se sice dá chvíli jet, ale co si budeme povídat- není to úplně ono. A motání v provozu na silničním kole není vždy úplně ten správný zážitek, který od cyklovýletů očekávám. 

Tento pohled na cyklistiku ze dvou úhlů mi otevřel obzory. Ráda trávím čas venku a díky kolu se dostanu mnohem dál než pěšky, navíc je to skvělý způsob jak se udržovat v kondici a trochu se rozhýbat od sezení v kanceláři. Na druhou stranu jízda v terénu či motání mezi auty ve mě vyvolává stres, což je přesně opačný efekt než by cyklistika měla mít. Gravel bike přesně řeší moje problémy u obou kategorií a činí velmi dobrý kompromis. Sice není tak lehký jako silniční kolo ani nejede s takovou lehkostí a v terénu je rozhodně mnohem horší než horské kolo, ale pro mě je to ideální parťák na víkendové výlety, někam daleko od monitoru a křesla kanceláře. 

S gravel bikem si konečně můžu užívat tu hezčí stránku cyklistiky, protože jsem získala skvělou výmluvu proč nejezdit v náročném terénu, ale neztratila jsem možnost se vydat i mimo zpevněné cesty. I když mě srdce táhlo k silniční cyklistice, tak po čistokrevné silničce se mi tolik nestýská. Vzhledem k tomu, že mě KOMy (v mém případě spíš QOMy) nezajímají, tak o trochu nižší průměrná rychlost na asfaltu mě netrápí. Ani větší váha kola není nic, co by nevyvážily ostatní klady kola. Naopak si naplno užívám výhod pohodlné geometrie a pružících prvků, které činí jízdu po nekvalitních českých cestách velmi příjemnou.

Překvapila mě i jistota na šotolinách, ušlapaných cestičkách a ve sjezdech, kterou mi kolo s berany dokáže poskytnout. Samozřejmě není to tak stabilní jako u horského kola, na druhou stranu jsem čekala, že to pro strašpytlíka jako jsem já, bude mnohem méně komfortní. Velkou zásluhu přisuzuji řídítkům typu flare (doširoka rozevřené berany), které mi díky širšímu úchopu přidávají na jistotě. A v neposlední řadě výhod je sloučení dvou kol do jednoho, protože můj roční nájezd kilometrů není takový, abych naplno využila dvě nebo více kol.  

Tento článek určitě nejde brát jako univerzální odpověď na to, jaké kolo si vybrat. Jde o zcela individuální příběh, který můžete brát jako inspiraci. Určitě nelze tvrdit, že Gravel bike je nejlepším řešením pro každého, spíš naopak – jde o kolo které činí kompromis mezi dvěma základními kategoriemi kol – horským a silničním. Částečně nahrazuje kategorii krosových či trekingových kol. Svým sportovněji laděným střihem tak lépe vyhovuje těm, co cyklistiku berou jako kombinaci sportu a aktivního relaxu.